Multidimenzionální analýza (MDA) je metoda vyvinutá korpusovým lingvistou Douglasem Biberem pro empirický výzkum textové variability. Variabilitu se MDA pokouší uchopit na základě funkce, kterou mají variantní prostředky v textech. Na rozdíl od dřívějších postupů není cílem MDA apriorní určení jazykových rysů, které jsou typické pro určitou komunikační oblast, ale naopak souvýskyt jazykových rysů v textech je východiskem pro interpretaci. Z rysů, které se pospolu v textech často vyskytují, lze následně odvodit, jakou funkci tyto rysy společně naplňují.
MDA byla jako výzkumná metoda modelování registrové variability uplatněna na popis mnoha jazyků. Výzkumný postup se během let ustálil a sestává z následujících kroků:
Výsledky MDA můžou sloužit kromě popisu jazykové variability i k určení hlavních registrů v daném jazyce (viz registrová klasifikace, která funguje jako komplement ke klasifikaci na txtype/genre).
Na základě analýzy korpusu Koditex byl jako optimální vytvořen model s 8 dimenzemi:
Pojmenování dimenzí vychází především z informace, které jazykové rysy se na jejich ustavení podílejí největší měrou (viz soupis prominentních rysů), a z postavení textů na jednotlivých dimenzích (viz nástroj MDAvis).
Česká MDA byla provedena na půdě Univerzity Karlovy výzkumníky z Ústavu Českého národního korpusu v rámci grantu Jazyková variabilita v CNC v letech 2017-2020. Projekt byl financován z prostředku Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání MŠMT.