Slovesa uvozující přímou řeč ve francouzštině, češtině a angličtině a jejich překladové protějšky (analýza dat z paralelního korpusu InterCorp)
Způsoby uvození přímé řeči se ve francouzštině, češtině a angličtině liší nejen, pokud jde o typografický úzus (užívání uvozovek, pomlček aj.), ale také v typech sloves, která mohou přímou řeč uvozovat, a v míře jejich zastoupení. V přednášce ukážeme, že změny, k nimž při překladu uvozovacích sloves mezi těmito třemi jazyky dochází, mohou být způsobeny nejen systémovými rozdíly mezi jazyky nebo vlivem překladových univerzálií (zejména explicitace), ale především tlakem stylistické normy, která určuje míru opakování základních uvozovacích sloves (say/dire/říci) a typy jiných sloves, která mohou tuto funkci plnit (usmát se/povzdechnout si atd.). V první části přednášky se nejprve pokusíme určit míru zastoupení základních uvozovacích sloves say/dire/říci ve zkoumaných jazycích v beletristické části paralelního korpusu InterCorp a získané výsledky porovnáme jednak s příslušnými jednojazyčnými korpusy (FRANTEXT, BNC a SYNv4), jednak s příslušnými překladovými texty. V této souvislosti také poukážeme na některé technické problémy spojené s vyhledáváním uvozovacích vět (tokenizace, značkování atd.). Pro češtinu bude analýza doplněna o výsledky z korpusu JEROME. Ve druhé části přednášky pak ukážeme nejčastější typy změn, k nimž při překladu uvozovacích sloves dochází, a jejich důsledky pro celkové vyznění překládaného díla.
