Ve svém příspěvku se ohlédnu za některými svými výzkumy, abych je utřídil do jednoho celku. Třídícím principem, podle nějž jsem své předchozí studie rovnal, je temporalita a interakce. Temporalita a interakce jsou přirozenou a nezbytnou vlastností jakéhokoli mluveného rozhovoru. Na tuto skutečnost poslední dobou často upozorňují interakční lingvisté, kteří vycházejí z konverzační analýzy. Jeden z těchto badatelů, Peter Auer, v několika programových textech představil tzv. on-line syntax (viz zejm. Auer, 2009). Upozorňuje na následující aspekty, jež z plynutí času vyplývají: a) rychlé vytrácení se, b) synchronizace, c) nevratnost. Z toho pak pro lingvisty vznikají výzvy k analyzování toho, jak konkrétní jazyky umožňují a) projektivitu (tedy predikci toho, co bude následovat), b) expanzivnost (tj. dodatek k již řečenému), c) konverzační opravy (opravy již řečeného), d) překryvy replik (souběžnost).
Auer, P. (2009): On-line syntax: Thoughts on the temporality of spoken language. Language Sciences 31: 1–13.