Při zkoumání jazyka překladu se posledních dvacet let objevuje snaha o hledání překladových univerzálií, tedy jevů typických pro překladové texty. Na příkladu sloves uvozujících přímou řeč ve třech různých jazycích (češtině, finštině a angličtině) se pokusím poukázat na jistou problematičnost tohoto konceptu zejména v souvislosti s redukcí opakování. Výzkum se zaměřil na tři nejfrekventovanější uvozovací slovesa ve zkoumaných jazycích (said, sanoi a řekl/řekla) a kladl si následující otázky:
1) Je opakování uvozovacího slovesa zachováno nebo dochází k jeho redukci?
2) Liší se výsledky podle typu jazyka?
V souvislosti s materiálem, jímž byly subkorpusy vytvořené s použitím beletristických textů z jádra paralelního korpusu InterCorp, se objevila ještě jedna otázka:
3) Nakolik může výběr textů v subkorpusu ovlivnit výsledky zkoumání?