Čeština je velmi flexibilní z hlediska užití formálně interogativních zájmen. Kromě interogativní funkce (Co uletělo? Ptala se, co uletělo.) mohou být použita v různých typech korelativních konstrukcí (Co uletělo, to necháme být. Ať uletělo cokoliv, necháme to být.), v tzv. volných vztažných větách (Posbírali jsme, co(koliv) uletělo.), vztažných větách s pronominální hlavou (Posbírali jsme všechno, co uletělo.) a konečně i ve standardních vztažných v větách s nominální hlavou (Posbírali jsme noviny, co/které uletěly.). Z kroslingvistického, morfosyntaktického, sémantického i diachronního hlediska si tyto jednotlivé funkce nejsou rovny. Interogativní funkce (I) se jeví jako základní a relativní (R) jako odvozená, přičemž korelativní užití (C) je někde mezi (I < C < R). V naší studii si klademe otázku, jak si děti jednotlivé funkce interogativních zájmen osvojují. Naší hypotézou je, že osvojování probíhá v souladu s danou hierarchií. K otázce přistupujeme skrze analýzu longitudinálního korpusu konverzací rodičů s dětmi (CHILDES; Chromá et al. 2020). Součástí přednášky bude obecná charakteristika korpusu CHILDES a jeho specifik.
