V přednášce popisuji své zkušenosti s empirickým diachronním, „corpus-based“ výzkumem češtiny, dolní a horní lužické srbštiny (z nabídky ČNK). Uvedu několik dílčích výsledků naší práce, na kterých chci exemplifikovat výhody a problémy, ukázat, jak jsme hledali a (ne)našli „ideální“ způsob práce s korpusy, a proč je špatný korpus pořád lepší než žádný korpus. Přednáška se opírá o výsledky grantu GAČR č. P406 16-10866S (2016-2018) a následnou publikaci Brankačkec, Martínek, Paap 2019: Lehnprägungen im Tschechischen und Sorbischen.
