Na příkladu anglických sponových sloves se pokusím ukázat, jak lze někdy díky paralelnímu korpusu postupovat i v korpusové lingvistice od významu k formální realizaci.
Repertoár sponových sloves je v češtině užší než v angličtině, a tak využívá čeština k modifikaci připsání nějakého příznaku podmětu vedle spon také různých jiných prostředků. Jejich rozmanitost se projevuje v překladových protějšcích anglických sponových predikací. Na druhé straně mohou české překladové korespondence odhalit specifické vlastnosti (skupin) anglických sponových sloves.
S českými protějšky anglických sponových sloves je dále možné pracovat jako s ‚ukazateli významu‘. Překladové protějšky spojené s určitou sémantickou skupinou sponových sloves se vyskytují také jako překlady jiných anglických konstrukcí, které nesou stejný význam. V překladových korespondencích se pak objevuje celý repertoár těchto anglických prostředků. Užití této metody má ale výrazná omezení: předpokládá ideálně existenci takových překladových protějšků, které jsou dostatečně frekventované a formálně i sémanticky jednoznačné.
