Jednotlivé změny ve struktuře jazyka údajně začínají pomalu, nabírají na rychlosti ve „střední fázi“ a ke konci se zase zpomalují. Tím vytvářejí křivku ve tvaru prodlouženého S (Denison 2003). Při zkoumání současné frekvence tří případů variace v české morfosyntaxi jsme zjistili, že z hlediska historické pokročilosti této variace by měl být každý z nich umístěn jinde na této křivce:
Pro bližší seznámení s vývojem těchto jevů jsme využili grafických možností rozhraní SyD a korpusu Diakon. Probereme některá omezení a nedostatky tohoto přístupu, ale zároveň upozorníme na poznatky, které zkoumání těchto trendů poskytují a možnosti kompenzace nedostatků využitím korpusu Diakorp.
Naše sondy ukazují, že oproti jasnému celkovému vzestupu jedné koncovky je historie jednotlivých slovních tvarů mnohem pestřejší. Svědčí to jednak o složitějším průběhu těchto změn v rámci českého deklinačního systému, jednak o historických skutečnostech jazykového vývoje v českých zemích.