Převod frazému je pro literárního překladatele vždy velkou výzvou: jen málokdy totiž existuje v cílovém jazyce zcela ekvivalentní frazém, který by v překladu plnil stejnou funkci jako frazém v originálním díle, měl stejný význam a zároveň respektoval všechny stylistické odstíny a dynamiku textu. Překladatel je proto nucen zvolit některou z překladových strategií (srov. např. M. Baker 1992), od použití frazému podobného přes parafrázi až po kalk či vynechání frazému a jeho případnou kompenzaci jinde v textu. Abychom zjistili, na základě jakých kritérií se překladatel pro jednotlivé strategie rozhoduje, analyzovali jsme vzorek italských frazémů s různou formální strukturou a funkcí (frazémy substantivní, slovesné, adverbiální, adjektivní a propoziční) a porovnali je s jejich českými překlady. Výzkum založený na paralelním korpusu InterCorp umožňuje nahlédnout problematiku v širší perspektivě, která zohledňuje odlišnosti mezi výchozím a cílovým jazykem i individuální přístupy různých překladatelů.
