K vývoji konkurujících si tvarů na základě dat z ČNK

Jednotlivé změny ve struktuře jazyka údajně začínají pomalu, nabírají na rychlosti ve „střední fázi“ a ke konci se zase zpomalují. Tím vytvářejí křivku ve tvaru prodlouženého S (Denison 2003). Při zkoumání současné frekvence tří případů variace v české morfosyntaxi jsme zjistili, že z hlediska historické pokročilosti této variace by měl být každý z nich umístěn jinde na této křivce:

• Ve vzoru hrad nahrazení Gsg. {a} expanzivními tvary na {u} už postoupilo dost daleko: expanzivní tvar tvoří 88 % všech výskytů v SYN2005.
• Ve vzoru hrad byly tvary Lsg. na {e/ě} nahrazeny expanzivními tvary na {u} v 69 % výskytů v SYN2005.
• Ve vzoru kost přechod tvarů na nový vzor píseň nedošel tak daleko: v Gsg. se zatím realizuje ve 38 % výskytů v SYN.

Pro bližší seznámení s vývojem těchto jevů jsme využili grafických možností rozhraní SyD a korpusu Diakon. Probereme některá omezení a nedostatky tohoto přístupu, ale zároveň upozorníme na poznatky, které zkoumání těchto trendů poskytují a možnosti kompenzace nedostatků využitím korpusu Diakorp.

Naše sondy ukazují, že oproti jasnému celkovému vzestupu jedné koncovky je historie jednotlivých slovních tvarů mnohem pestřejší. Svědčí to jednak o složitějším průběhu těchto změn v rámci českého deklinačního systému, jednak o historických skutečnostech jazykového vývoje v českých zemích.